Vyjádření sester boromejek k článku v deníku Právo

Přinášíme v plném znění vyjádření generální představené sester boromejek S. M. Bohuslavy Kubačákové k článku, který zveřejnil deník Právo o restituci řepského pozemku.

Vyjádření generální představené k článku v deníku Právo o restituci řepského pozemku sester boromejek

K článku pod názvem „Řád sester boromejek přišel sporně k půdě a okamžitě ji prodal“, který vyšel 21. 12. 2013 v deníku Právu a na www.novinky.cz uvádím následující vysvětlení:

Jedná se o pozemek v Praze – Řepích, který naše Kongregace získala do vlastnictví v roce 1858. Pozemek patřil k našemu řepskému klášteru, u kterého bylo výchovné zařízení pro ženy. Z pozemku byla také financovaná naše nemocnice Pod Petřínem. V roce 1949 nám komunistický režim pozemek spolu s klášterem bez náhrady odejmul podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.

 Využily jsme našeho práva a podaly jsme příslušné povinné osobě k vydání pozemku výzvu i s podklady.

 Podle § 9 odst. 3 zákona č. 428/2012 Sb., podléhá schválení Státním pozemkovým úřadem pouze dohoda o vydání zemědělské nemovitosti. Zemědělskou nemovitostí jsou podle § 2 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o vyrovnání s církvemi pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely.

Z rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu ze dne 23. 8. 2005, č. j. 23188/20051717040/14 a z rozsudku Nejvyššího správního soudu  2 As 38/2008-55 ze dne 30. 6. 2008 jednoznačně vyplývá, že pozemek ze zemědělského půdního fondu byl vyňat před tímto rozhodným datem 24. 6. 1991, a ani následně nedošlo k jeho rekultivaci či navrácení do zemědělského půdního fondu. V případě tohoto pozemku tedy vůbec nebyla dána pravomoc, aby Státní pozemkový úřad dohodu o vydání ještě schvaloval.

Nejedná se tedy o to, že bychom „přišly sporně k půdě“ (jak zní nadpis článku), nýbrž jde o to, že nám byl pozemek konečně vrácen po 40 letech totality a po dalších 21 letech odkladů, a to v souladu s rozhodnutím Ústředního pozemkového úřadu z roku 2005 o tomto pozemku, v souladu se zákonem, který přezkoumal i Ústavní soud České republiky.

 Poslání našeho řeholního společenství (žít z Božího milosrdenství a prokazovat ho) nás zavazuje k odpovědnosti za náš majetek v tom smyslu, že jeho výnosy jsou používány i pro naši službu (zdravotní, sociální a jinou). Z kronik našich domů i z ústního vyprávění sester víme, že majetek Kongregace nabývala většinou z darů, odkazů a dědictví druhých lidí, ale i koupí za vlastní finanční prostředky Kongregace. Tento majetek byl tedy účelově darován nebo koupen pro naši činnost. Jednalo se zvláště o činnosti sociální (opatrovny pro děti, asyly pro věkem pokročilé a nezaopatřené, sociálně slabé občany), ošetřovatelské (nemocnice, ústavy pro dlouhodobě či nevyléčitelně nemocné), i vychovatelské (školy, sirotčince), resocializační (trestnice, polepšovny) a jiné.

 V době totality byl majetek naší Kongregace zestátněn, sestry byly perzekuovány a nemohly veřejně působit, proto jsou naše zdravotní a sociální díla stále ve stádiu jejich obnovování.

 za sestry boromejky

S. M. Bohuslava Kubačáková, generální představená

Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského

Šporkova 12, Praha 1, Malá Strana 118 00, www.boromejky.cz

Štítky: